Všichni vězíme v bahně,

Mlha co poznána je staletími
stoupá
nad vodu
nad břehy
loď od nich odplouvá
světla její brzy zmizí
a táhlými nočními stíny
hlas zní
zpívá

O ničem
O všem

Já hloupá myslela si
že line se z hrdla slavíka

Slyším jej
a sama sebe
z obrazu živého
chtěla bych vymazat

Malá loďka pluje dál
někam
 ale nikdy ne za nosem

 

Jsi poupě tulipánu
které urval uragán
Staré tělo
co nese si spoustu ran
Mladé srdce
které ochablý má sval
Lev salónů
co se cítí sám

Rtěnka vpitá do vrásky rtu
Zarostlá cesta ke hrobu
Sklenka nedopitá
Prázdný byt v centru města

Jsi krok
co nedošláp
Půlka
co nechybí celku
Pohled
co dívá se k zemi

Nepřítel bez přítele

Jsi to
co znamená být sám!

Ptáš se - kdo jsi ty?
Ptám se - kdo jsem já?
Nevím
raději pojďme si hrát
Třeba na boha?

A křičím
A křičím

Necítím
ale slyším vše,
mohla bych vyprávět
a za sto let
až zajde svět
budu se smát
vodku popíjet

A křičím
A

Psáno pro jednu menší soutěž, kde šlo o přetextování písně Dust in the wind od kapely Kansas -> zde si ji můžete poslechnout

Inspirace a múza spolu s básnickým či prozaickým střevem si sbalili pět švestek a vypařili se. Přidávám tedy opravdu jen a pouze momentku ze dna šuplíku, která nemá absolutně žádné ambice tvářit se jako vážně míněný pokus o kousek poezie.

"... nebuď nervózní, neboj se, hlavně pořádně poslouchej co máš dělat a na všechno se zeptej! A zavolej mi! Nebo ti raději zavolám já? Já ti zavolám! Neměla bych jet raději taky?"

"Mamí proboha..."